Pasivní dům

Pasivní dům je stavba, která splňuje dobrovolně přísná kritéria energetických úspor při provozu domu. Koncepce pasivního domu není architektonický styl, ale jen jiný návrh při projektování novostaveb nebo rekonstrukcí. Vychází z nízkoenergetického domu, jehož návrh je dopracován téměř k dokonalosti směrem k absolutní soběstačnosti.

Pasivním domům předcházela výstavba s koncepcí solárních domů, kde byly navrhovány velké zásobníky tepla, jako jsou voda, kámen či zdivo, kde se akumulovalo teplo ze slunce. Menší důraz byl však kladen na tepelnou ochranu budovy a vhodné větrání. To se ukázalo jako špatné řešení a v dnešní době je koncepce opačná.

Standard pasivního domu vznikl v roce 1988 a dál se vyvíjel a vznikla i nadace pro propagaci a kontrolu standardu pro pasivní domy. V ČR byl první pasivní dům postaven v roce 2004 a následovaly ho desítky dalších.

Po roce 2020 bude možné stavět prakticky pouze domy s energetickou spotřebou blízkou nule dle směrnice EU. Je to reálné? To se dozvíme za několik let.

Pro pasivní dům je třeba splnit podmínky spotřeby tepla na vytápění méně než 15 kWh na m² obytné plochy stavby za rok, primární energetická potřeba všech energií bez rozdílu účelu do 120 kWh na m² obytné plochy za rok, při snížení tlaku vzduchu v budově o 50 Pa než okolní atmosféry může dojít k infiltraci maximálně 60 % objemu vzduchu celé budovy za 1 hodinu a doporučuje se topný příkon při nejnižší teplotě v exteriéru v ČR přibližně -12 °C max = 10 W/m².

Jaké jsou zásady výstavby pasivního domu?

Mezi základními parametry při projektování domu je třeba hledět na orientaci k jihu, nezastíněná fasáda, účelná a jednoduchá dispozice, tedy obytné místnosti na jihu, zázemí na severu, skromnost, úspornost, využívání místních zdrojů, jako jsou solární energie, místní les aj. Jako konstrukční systém se nejvíce uplatňují dřevěné konstrukce s výhodnou aplikaci tepelné izolace i mezi dřevěným skeletem, jen nevýhodu může být vzduchotěsnost, tepelná stabilita, akustická pohoda a vlhkosti uvnitř stavby.