Systém družstevního bydlení leží na rozhraní mezi bydlením vlastnickým a nájemním. Pozemek a dům, který na pozemku stojí, je většinou zapsán jako majetek družstva, to jednotlivé byly pronajímá svým členům, byty proto nejsou v katastru zapsány jednotlivě, ale jsou stále v majetku družstva.
Členové také jednotlivé byty, ve kterých bydlí, nevlastní, ale mají ve družstvu svůj podíl, proto je členem družstva vždy jen jeden člen rodiny, resp. z obyvatelů daného bytu, ale výjimku tvoří manželé.
Z družstevního bytu se také neplatí daň z nemovitosti jednotlivě, ale platí ji družstvo za celý dům, částka je ale samozřejmě započítána do nájemného. Pokud se hlasuje o nějakých úpravách apod. v družstvu má nájemník většinou jen jeden hlas, jak je obvykle uvedeno ve stanovách družstva, tak i stanovy mohou určit třeba, že hlasovací práva odpovídají velikosti bytu apod. a vliv na rozhodování roste s velikostí jeho bytu.
Většina bytových družstev se spojila v rámci zjednodušení a sjednocení správy a vyřizování všech záležitostí se spojila a dnes je zastupuje Okresní bytové družstvo v daném místě okresu.
Kousek do historie
Družstevnictví bydlení u nás není nic nového, první zmínky jsou již z 19. století. Překvapivě největší rozvoj nastal mezi světovými válkami a dokonce bylo považováno za jedno z nejvyspělejších v Evropě. Po válce se tento model začal postupně obnovovat s nástupem socialismu. Umožňoval získat levně bydlení díky masivní výstavbě panelákových sídlišť. Po revoluci byl tento model prakticky zavržen, protože by nutné se vyrovnat se změnou politických i hospodářských poměrů a přizpůsobit se tržní ekonomice.
Je družstevní bydlení minulostí?
Je pravda, že dobu své největší slávy má dávno za sebou. Nicméně v poslední době se mnohé firmy snaží oslovit zákazníky právě tímto způsobem bydlení. V posledních letech se postavilo několik realitních projektů v Praze i jiných městech, které jsou založeny na družstevním vlastnictví. Více zde.
