Slovo exteriér pochází z francouzštiny, kde znamená „vnější“, a opravdu tak označuje to, co je (venku povrch budovy a jeho vztah k interiéru) nebo v okolí, je to protiklad interiéru. Když se lidé začali zabývat architekturou, mnozí z architektů řešili to, jak právě spojit exteriér s interiérem, jak oba protichůdné prvky spojit. Člověk se pohybuje v obojím, takže jak s tím?
Zahrady a parky
Výtvarně pojatý exteriér se můžeme pojmenovat různě, to záleží na tom, kde je, jak vypadá, z čeho vychází apod. Nejčastěji se nám ale vybaví zahrady a parky, ovšem exteriér je i dvorek za domem, ulice před ním a jistě i les za městem.
Exteriér zahrnuje také
- zahrada případně střešní zahrada
- jezírko nebo bazén
- dětské hřiště
- chodníky a trávník
- skalky, stromy a keře
- ploty a branka
V těchto oblastech se již většinou angažuje zahradní architekt, který se specializuje pouze na tyto úpravy.
Veřejný prostor
Vraťme se ale k exteriérům upravovaným, jejichž vývoj prošel skutečně dlouhými staletími. Bohužel i dnes se setkáme s pracemi architektů, kteří o výsledcích úsilí let minulých nevědí nic a řeší třeba středy měst nebo městské parky nevhodně. Ale na druhou stranu se můžeme setkat s pracemi vynikajícími, mnohé lázeňské parky jsou toho příkladem.
V širším měřítku se exteriéry zabývá tzv. krajinná architektura. Ta pracuje s velkými plochami, třeba rekultivací oblastí v Podkrušnohoří apod. A jak se pozná dobrá práce takového krajinného architekta? Tak, že si myslíme, že se díváme na krajinu, která vypadá přirozeně, jako by tam ani žádný architekt nepracoval.